|
1.den,sobota
4.9.2004,3km
Tak dopoledne
zabaleno a na třetí hodinu hurá na Pankrác po vlastní ose (to ty
3 najeté kilometry).Sraz byl ve tři odpoledne,zde již dav
cyklistů a živá diskuse.Kupodivu někteří hovoří o tom,že je
dobře,že se letos bude tábořit pouze ve dvou kempech (pokud já
vím,máme být prakticky každý den někde jinde)?Krátce po třetí
přijíždí autobus.Šok!Autobus cizí výroby (se záchodem!),nový
cyklistický vlek s Adventurní plachtou.Tomu říkám luxus.Z
autobusu vystupuje průvodkyně a v tom se vše vysvětluje – volá
„do Toskánska,do Toskánska“!Takže dva zájezdy odjíždí z jednoho
místa.Toskánsko nastupuje (autobus je poloprázdný – co taky
v Toskánsku) – a po chvíli přijíždí náš autobus.No vida –
standardní zajetá karosa s anonymním vlekem s ušmudlanou žlutou
plachtou.Jeden řidič s copem a dva průvodci studenti – Patrik a
Čestmír.Alespoň kola nakládají zkušeně a pečlivě.Přichází mě
vyprovodit rodina a zástupci sponzora (
www.dokola.cz ) předávají propagační předměty (rum,vitamíny
a whisky na přípitek a ručně malované skleničky).Vše
naloženo,krátce po čtvrté odjíždíme směr Brno,kde nakládáme
ještě jednoho účastníka a potom směr Rakousko-Itálie-Benátky.
2.den,neděle
5.9.2004,0km
Příjezd do
přístavu v Benátkách před 9:00 ráno,trajekt odjíždí až
v 14:00,tak hurá do Benátek.Benátky jsou po ránu vcelku
liduprázdné a mě nejvíc fascinuje nepřítomnost aut v historickém
centru (přes ty kanály a mosty se tam naštěstí nemohou
dostat).Zato na vodě je provoz,ale bouračku on-lineovku jsem
neviděl ani jednu.Benátky-pěkné.Hodně fotím.Ve 12:00 opět sraz
v přístavu – pomalu se naloďujeme.Loď se jmenuje Adriane-Herakleion
a je to luxus.Sluneční paluba,bazén,bar atd.…Loď je
poloprázdná,tak se uvelebujeme a kocháme se pohledem na
vzdalující se Benátky z výšky horní paluby.Loď si to sviští
dobrou padesátkou (jak dodatečně někteří bystřejší z nás
dokázali vypočítat) a tak je ráno na obzoru již ostrov Korfu.
3.den,pondělí
6.9.2004,0km
Kochám se scenérií
Korfu (a vzpomínám na exhibiční výjezd na vrchol Pantokrator
před několika lety) a rychle se blíží konec plavby.Přistáváme na
severu Řecka v přístavu Igumenitsa v 11:00 (místního času –
v Řecku je oproti Čechám o hodinu více).Lodní provoz je zde
obrovský,přijíždí a odjíždí jedna loď za druhou,celý přístav je
naopak úplně skromný – holé betonové molo a malá
boudička.Vyjíždí autobus,nasedáme a máme před sebou ještě asi
100 km do prvního kempu v městě Ioannina přes pěkné
kopce.Autobus konečně ukazuje,co umí.Vzadu je slyšet dunění
motoru,svištění turbokompresoru a cítit spálený olej a vůni
spojkového obložení.Souběžně s naší silnicí vede sice moderní
dálnice (alespoň dle mapy) ale v Řecku platí,že ne vše,co je
v mapě existuje i ve skutečnosti (a naopak).V mapě je u dálnic i
předpokládaný letopočet dokončení (např. 2001) ale realita je
takové,že řečtí soudruzi mají před sebou ještě dlouhá léta
práce,než mapu doženou.Příjezd do kempu na břehu sladkovodního
jezera je asi ve 14:00,stavíme stany a vybalujeme za silného
vichru a posléze se vydáváme na prohlídku historické pevnosti
v centru města.Pevnost je pěkná,včetně dvou minaretů.Cestou
zpátky si dáváme gyros ve stánku (dobrý) a posléze jdeme na pivo
do místní lidové hospody.Pouze stoly a židle,prázdno a vzadu se
starý dědeček dívá na televizi.Jsme čtyři (Pavel,Karel,Franta a
moje maličkost) tak si dáváme 4 piva Amstel – místní značka.A
ještě to jednou otočíme – zdá se,že jsme vypili hospodu – asi tu
nejsou na takové návaly zařízení.Děda nám ještě přináší jakési
smažené papriky jako pozornost podniku.Cestou do kempu ještě
nakupujeme v samoobsluze – hlavně víno.Sláva,mají onen geniální
vynález – 5l krabici s uchem a pípou.Večer v kemp příjemné
popití a spát.V noci vichřice – vydrží stan?Vydržel – stanu
Hannah Troll S patří můj obdiv.
4.den,úterý
7.9.2004,58km
7:30 snídaně,pak
zabalit a v 9:00 odjezd autobusem.Na jezeře vlny jak na
moři.Trochu bloudíme,zajíždíme si asi 20km,ale nakonec se
dostaneme na trasu a autobus nás vysazuje s koly na křižovatce
pod vesničkou A.Pedina v podhůří pohoří Timfy.Odsud tedy první
řecké kilometry na kole.Jedeme přes vesničky Vitsa a Monodendri
dále asi 8 km do kopce po šotolině k fantastické vyhlídce do
kaňonu Vikos (prý nejhlubší v Evropě,trochu to připomíná
Colorado).Potom sjezd zpět do Monodendri,marné hledání jakéhosi
kláštera,sjezd dolů na křižovatku a opět stoupání na
Koukoli,Keresova a do Tsepelova.Zde je dnes konec.Táboří se mimo
kemp – na fotbalovém hřišti vedle školy uprostřed
vesnice.Problém – není zde žádný záchod ani avízovaný kohoutek
s vodou nefunguje.Stavíme stany,ze zásob večeříme a doufáme,že
zítra bude lépe.Večer decentní seznamovací večírek – Adventura
dala do placu dva demižony vína.Každý říká něco o sobě,z čehož
si standardně nic nepamatuji.Jdeme spát,v noci klesá teplota na
9 stupňů (naštěstí nad nulou) – inu jsme vysoko v horách.Celkově
jsme za den na kole nastoupali 1165 m (dle mého cyklocomputeru)
a několikrát byl také překročen MACH1(pro neznalé – to je
překročení rychlosti 60km/hod,MACH2 je 70km/hod. atd.).
5.den,středa
8.9.200,81km
Poznámka pro
otrlejší:
Ráno jsem
prostě musel (když musíš,tak musíš,jak tvrdí televize) – inu
našel jsem si v sousedství rozestavěný opuštěný barák a
uvažoval,že bych si z několika prken složil nějakou latrinku.Pak
jsem nad tím mávl rukou a pustil se do toho hlavního díla.Když
jsem byl v nejlepším,samozřejmě přijelo auto se
zedníky.Oboustranné rozpaky,nějak jsme to ustál,zažít už bych to
nechtěl.
V 7:30 standardní
snídaně,v kempu se objevilo několik psů,jejich počáteční
přítulnost se mění ve vyslovenou dotěrnost.Alespoň není třeba se
starat o odpadky – vše sežerou,nebo roztahají po okolí.Je třeba
si dávat na vše pozor,jsou schopni vypít i odložený hrnek
s čajem.Okolo deváté vyrážíme na kole.Dnes nás čeká prý asi
nejtěžší etapa – objezd zbylé části pohoří Timfi (vrcholy až
2500mnm.).Trasa Tsepelovo-Skamneli-Iliochora-Vrisochori-Palioseli-Elefthero-Konitsa.Nějak
nejsem ve své kůži – přestože je modré nebe,svítí slunce a fouká
mírný větřík,mám husí kůží a hvízdá mi v plicích.Aha – už se to
vysvětluje – jsme hodně vysoko a je jen 14 stupňů.Tak oblékám
ještě mikinu,čímž vyčerpávám možnosti svého šatníku a
pokračuji.Už je to lepší.Po cestě postupně vidíme pohoří Timfi
ze všech stran – hodně to připomíná Tatry.Po sjezdu do městečka
Konitsa dáváme v hospůdce gáblík – plněná paprika,řecký salát a
nějaké to pivo.Hospodský se nám nejprve snaží nabídku jídel
chvíli vysvětlit,pak rezignuje a zve nás do kuchyně,abychom si
vybrali sami.Tož dobré to bylo.Poté už zbývá asi 10km po rovině
podél řeky do dalšího tábořiště – opět mimo kemp,u vesničky
Klidonia v krásném platanovém háji u čisté bystřiny (v té se
budeme nejen koupat,ale budeme ji i pít,protože zde opět není
ani vodovod,ani záchod).Naštěstí je okolo alespoň les.Stavíme
stany,večeříme a podobně.Večer je krátký – v osm je tma jak
v ranci a tak jedním z nejdůležitějších předmětů je baterka
(nebo světlo z kola).Zde poznávám význam „čelovky“.Nastoupali
jsme dnes 1588 a byla to fuška.Po cestě bylo k vidění několik
historicky obloukových mostů – u jednoho setkání s autobusem
(pivo).Po večeři (polévka uvařená na vařiči,zapůjčeném sponzorem
www.dokola.cz (vaří skvěle) myji nádobí v řece.Dostatek
nového Jaru a kousek novin je schopný umýt i ve studené vodě
cokoliv od čehokoliv – další pochvala směřuje tedy pro saponát
Jar šikulka.Během dne jsme absolvovali dvě velká stoupání – 475
m šotolina od řeky Aoos (kde jsem se asi 5 sekund
koupal,vzhledem k teplotě vody) a 425 asfalt před vesničkou Pigi.
6.den,čtvrtek
9.9.20004,0km
Po standardní
adventurní snídani (kotel čaje,horká voda s možností kávy a
kakaa,chleba,pomazánka,máslo,lupínky a další drobnosti) je
volitelný program.Buď oddychová cyklistika do vesnice Mikro
Papingo (sice jen 30km,ale asi 1000m převýšení),nebo pěšky
kaňonem Vikos – cesta začíná v kempu a dá se dojít asi
6km.Volíme pěší variantu (jako většina lidí).Celé údolí je
vápencové – boty dostávají zabrat,asi je na závěr pohřbím v
Řecku.Krásné scenerie.Potkáváme skupinu cikánů – ptají se na
čas,tak nevíme,zde je skutečně zajímá,kolik je hodin,nebo zda
chtějí zjistit,jaké máme hodinky.Naštěstí se to obešlo bez
incidentu.V údolí opuštěný kamenný kostelík – uvnitř však
fantasticky zdobený.Odpoledne návrat do kempu a odjez autobusem
na další lokalitu – oblast klášterů Meteora (to prý znamená
„vznášet se“).Cestou si autobu dělá svůj vrcholový rekord – 1700
mnm.Kocháme se pohledem do údolí na rozestavěnou dálnici.Do
kempu jsme dorazili potmě v 20:30,kemp luxusní,přivítali nás
cukrovinkami.Postavit stan,najíst,umýt a jít spát.
7.den,pátek
10.9.2004,31km
V noci bylo už
minimum 16 stupňů (vida vida jak to stoupá).Snídaně v 8:00,pak
samostatně okruh po klášterech Meteora.Je jich 6,přístupných je
5, a navštívil jsem je všechny.Vstup většinou 2 euro.Tím a
fotografováním jsme strávili prakticky celý den,tak že kilometry
ani převýšení nestály za řeč.Závěrečný sjezd do městečka
Kalambaka pod kláštery a lehká svačinka v taverně (musaka+řecký
salát+retsina=klasická řecká kombinace),poté nákup
v supermarketu Lidl (náčelníci kupovali jídlo pro zájezd na
snídaní a karton retsiny pro sebe) a dojezd do kempu.V 19:00
nakládáme kola,zítra je odjezd v 5:00.
8.den,sobota
11.9.2004,66km
Ve 4:00 jsme
vstali a v 5:00 odjeli.Asi v 9:00 jsme dorazili k lázním
Thermopyly (až v tento okamžik jsem si uvědomil,že to znamená
„horká brána“)(no,ale s Islandem se to srovnávat nedá).Zatímco
se šli někteří koupat,já se šel za lázně vykadit a náčelníci
chystali snídani.Po snídani přejezd k památníku bitvy u
Thermopyl – velká bronzová socha a za ní vedení vysokého
napětí.Stejná fotografie je ale i v profesionálních
průvodcích,tak ze svých fotek žádné mindráky nemám.Poté nás
ještě autobus vyvezl na úpatí kopce a vyložil u vesnice Lilea
pod pohořím Parnasos.Následovalo 20km stoupání (náčelník tvrdil
800 výškových metrů,asi aby nás neznepokojil,ale bylo to přes
1100m).Pohoří Parnasos jsou nádherné vysoké hory se zimními
středisky,něco mezi Tatrami a Krkonošemi.Náhorní plošina – staví
tam nové chaty jak posedlí,za pár let to tam bude hrozné.Potom
stejně mohutný sjezd přes Arachovu do Delf. Zastávka
v Delfách,pěkné – všude úlomky historických kamenů,vedro,cikády
řvou a tak.Taky je zde moderní muzeum.Dojezd do kempu,u moře
přes olivové háje.Kemp je přímo u moře u vesnice Kira,stavíme
stany,myjeme se ,vaříme a po několika hrncích vína se jde
spát.Zítra je snídaně v 5:15.
9.den,neděle
12.9.2004,0km
Vstávám před
čtvrtou,v 5:15 snídaně a v 6:00 odjezd autobusem do Athén.Trocha
bloudění,značení příjezdu k Akropoli má stejnou logiku,jako
značení v Čechách.Již na okraji města se objevili první
hnědožluté značky s nápisem Akropole a vcelku spolehlivě nás
vedly.Čím blíže centru a dopravní situace složitější,značek
ubývalo a když jsme již Akropoli zahlédli kousek před
sebou,značky zmizely úplně.Dali jsme si několik koleček místními
uličkami a asi po hodině stojíme konečně pod Akropolí.Autobus
opět dostal do těla – spojka,motor,pach spáleniny je cítit
prakticky neustále.Lístek stojí 12 euro,ale platí také do
dalších pěti objektů v okolí.Na Akropoli se nepouští s batohem
(buď se bojí teroristů,nebo toho,aby jim turisté Akropoli po
kouscích neodnesli),naštěstí je tu úschovna zavazadel
zdarma.Akropole je pěkná,bohužel množství turistů již začíná
přesahovat rozumnou míru.Brzo proto sestupuji na Agoru (jakýsi
park pod Akropolí) pak si dávám oběd (řecký
salát,špagety,pivo),po kterém se vlivem přecpání stěží zvedám ze
židle.Pak znovu nějaké chrámy a kostely,už to ani
nerozlišuji.Přímo centrem vykopávek projíždí metro.Nakonec lezu
na kopec vedle Akropole,fantastická vyhlídka na Athény a skoro
nikdo tu není.V 17:00 nasedáme na autobus a jedeme do dalšího
kempu,kemp je hned u moře a dost obsazený,v noci bude asi
kravál.Koupu se v moři – teplota nic moc.
10.den,pondělí
13.9.2004,50km
Odjezd z kempu až
v 9:30 – autobus nemohl vyjet na silnici,museli jsme
vystoupit,odpojit vlek a nasedat až v zatáčce hlavní
silnice.Odjezd na mys Ireon,vyložení kol.Na vlastní mys na kole
(asi 2km).Nádherné scenerie,průzračná zátoka a výhled přímo na
Korintsky průplav a samozřejmě zase nějaké vykopávky.Bohužel
plno medúz a mořských ježků.Někteří kaskadéři se koupou,raději
se vracím k laguně,kde zatím stojí autobus a tam se dá koupat
bezpečněji.Poté odjezd na kole – nejprve stoupání a potom sjezd
do městečka Loutraki a ke Korintskému průplavu.Průplav je pěkný
a velmi fotogenický.Lezeme na most,který je zamčený a zhruba
uprostřed průplavu a fotíme o 106 (čti „o stošest“).Potom
spěcháme na sraz s autobusem u supermarketu na předměstí Korintu.Standardní
nákup a jedeme dál – docela spurt (přesto v Korintu stihneme
giros a pivo),protože je již málo času.Pod Akrokorintem
nakládáme kola a jedeme do dalšího kempu.Převýšení nestálo za
řeč – jen 530m.V tomto kempu poblíž vesničky Platanos budeme 2
dny – jaká úleva nemuset balit stan!
11.den,úterý
14.9.2004,75km
V 8:30 odjezd
autobusem s koly,který nás vyvezl asi do výšky 1000mnm
(samozřejmě opět s vůní spáleniny – už si zvykám,doma mi to bude
chybět) k vesničce Pteri.Na kolech pak sjezd přes
Petsaki,Famelitika,Drosato a Goumenissa do Kalavrity.Zde lehký
oběd (řecký salát,fazolová polévka a pivo) a cesta dále směrem
na klášter Mega Spileo.Údajně nejstarší klášter v Řecku,ale
zcela obnovený,takže vypadá jako panelák přilepený na skálu.Dle
mapy by celá cesta k moři měla vést podle železnice,takže nás
snad nečeká již žádný zvláštní kopec….tak ne,malá chybka.Několik
milimetrů na mapě,o které se silnice vzdaluje od kolejí,a které
jsem původně přikládal tiskové chybě v reálu znamená převýšení
několik set metrů.Kocháme se pohledem z výšky dolů do údolí na
železniční koleje.No a pak už skutečně sjezd k moři do Trapezy a
do kempu.Náčelník sice nabízel ke konci ještě šotolinovou
variantu přes hory,ale myslím,že do ní nikdo nešel.V kempu
celková údržba (jídlo,koupání,holení a pivo) i kola (mažu
řetěz).Celkem nastoupáno 800m,ale sestoupáno 1800m (díky
autobusu),několikrát překročen MACH1 a začíná zlobit
cyklocomputer.
12.den,středa
15.9.2004,55km
Ráno po snídani
balíme a autobus nás vyvezl ke krápníkové jeskyni Lake Cave nad
městem Kalavrita (již se mi nechce opakovat,že cesta trvala
několik hodin za vůně oleje a spojky).Zde prohlídka jeskyní (7
euro) – každý si to prochází sám.Jeskyně jsou obrovské,ale
krápníky nic moc – asi je tu na ně moc sucho.Náčelník Patrik se
nám snaží podávat výklad typu vlevo je skála,vpravo je tma a
nahoře lítají netopýři,snaha se musí cenit.Potom vyrážíme na
kole směr
Klitorie,Kerasie,Sella,Theoklisto,Kerpini,Olomades,Valtesiniko
do kempu mezi Karakalou a Vitinou.Mezi vesničkami jedeme 16km
úsek po šotolině navigačně náročný,náčelník Čestmír jel proto
první a na křižovatkách nám nechával šipky z kamenů.No – do
kempu dojeli všichni.Po cestě mi odešel definitivně
cyklocomputer – je to šmejd.Kemp je v horách ve výšce 1100mnm –
v noci bude frišno,ale okolo jsou všude nádherné obrovské
smrky,jedle a borovice.
13.den,čtvrtek
16.9.2004,55km
Dnes oddychová
etapa,stoupání bude prý jen 800m.Jedeme z kopce přes
Karkalou,Dimitsana,Stamnitsa,zde prohlídka náměstí a
občerstvení.Pak kousek zpět a ďábelské klesání k řece
Lousios.Prohlídka kostelíka nad řekou (pracují tu nějací
řemeslnící a okolo nich se motá černě oblečený stařičký mnich a
stále se jim snaží radit,ale úplně ho ignorují,asi jim jako
každý důchodce leze na nervy),u řeky vykopávky Gorthys,od řeky
šotolinové stoupání,naštěstí asi jen 4km.Pak asfalt do
Kariteny,zde gáblík (bohužel špatná zkušenost,pingl nás natáhl o
10 euro,kolega Franta to z něj ale nakonec vypáčil).Poklusem
prohlídka křižáckého hradu nad vesnicí a pak sjezd dolů na
křižovatku,kde čekal autobus.Naložení kol a návrat do kempu –
zde jsme také 2 dny.Při zpáteční cestě v jedné vesnici autobus
málem spadl do výkopu – kopou tu vodu po řecku,takže z centra
vesnice je tankodrom.Seběhla se celá vesnice a nějaký chlapík
s rypadlem předvádí,co umí.Raději vystupujeme,fandíme a
fotíme.Asi po půl hodině pokračujeme v cestě – autobusu přibylo
pouze několik šrámů na boku a částečně ulomený přední nárazník.
Technická
odbočka:
Na přístrojové
desce začala svítit červená kontrolka.Bohužel řidič Jirka
neví,od čeho je a v dokumentaci o ní není ani zmínka.Červená prý
ale znamená průser.Ani telefonická konzultace s ČSAD nepřinesla
výsledky,údajně tam žádná kontrolka není.Tak uvidíme…
14.den,pátek
17.9.2004,53km
Po standardním
ránu přesun autobusem k Apollónovu chrámu ve Vasses – je celý
schovaný pod stanem,aby více nechátral.Chrám není špatný,ale
takových už jsem tu viděl,spíše mi připadá zajímavější ten stan
jako technická zajímavost.Následuje sjezd na kolech k moři přes
Petralonu,Faskomilia,Lepro do Tholo,kde je ještě koupání,pak
naložit kola a hurá do posledního kempu.Po cestě se ještě
v městě Zacharo stavujeme u supermarketu pro závěrečný nákup
(jídlo na cestu,dárky a podobně).Hlavní událostí dne je,že
zhasla červená kontrolka (řidič také do té doby jezdil poněkud
opatrněji) – motor měl nedostatek vzduchu,protože byl zanesený
sací filtr a řidič večer před tím prováděl různou údržbu,takže
ho přitom i vyčistil.Poslední kemp je přímo u moře –
vedro,cikády,netopýři a pětimetrové rákosí.
15.den,sobota
18.9.2004,0km
Po snídani
autobusem do Olympie.Prohlídka areálu,bohužel zase mraky
lidí.Zdejší olympijský stadion se občas ještě skutečně používá
na sportování.Pěkné muzeum.Na místě vykopávek bylo kdysi
městečko Olympie,to bylo kvůli vykopávkám celé zbouráno a o kus
dál postaveno znovu.Odpoledne návrat do kempu,koupání a
závěrečné balení.Logistický problém – co sebou na loď,co nechat
v autobusu a co vyhodit.Večer cesta do města Patra,trajekt
odjíždí o půlnoci,čekáme v hypermoderní hale (vypadá jek
letiště),dávám si birhanzla za 1,8 euro.O půlnoci odplouváme,loď
ujde,je poloprázdná a je tu dost laviček pod střechou a
v závětří.
16.den,neděle
19.9.2004,0km
V noci na lodi
řádí parta němců,strašně se opijí a jednu láhev rozbijí spícímu
kolegovi vedle hlavy.Trochu se s nimi hádáme,nakonec přijde
lodní uklízeč a vše uklidí.Ráno přistáváme nejprve na Korfu,ale
je ještě tma,takže není nic vidět.Bohužel se naloďují strašlivé
davy lidí a náhle je nouze nejen o místo k ležení na zemi ale i
sezení na lavičkách.Následuje další zastávka v Igumenitse,zde
již prakticky nikdo nepřistupuje (ale ani nevystupuje) – takže
těmito popojížďkami ztrácíme asi 5 hodin.Následuje již přímá
cesta do Terstu.Bohužel většina nových příchozích jsou jacísi
slovinští studenti,kteří se vracejí z jakýchsi prázdnin a dělají
strašlivý brajgl celou noc,takže i druhá noc je poměrně
neklidná.
17.den,pondělí
20.9.2004,3km
Ráno v 7:00
přistáváme v Terstu.Je to jediné místo,kde za celou cestu chtěl
někdo vidět pas (inu asi občas z Řecka přijíždí pěkná svoloč),dokonce
nás očuchává policejní pes.My jsme venku z lodi rychle,bohužel
s autobusem je to horší.Zatímco všude jinde jsme přistávali
zádí,kde jsou široká vrata,zde jsme přistáli bokem a otevřela se
pouze na boku mnohem užší rampa,v které je vidět bok nějakého
cizího autobusu. Co se dělo v nitru lodi nevím,ale představuji
si to jako známou hru Sokoban (pro neznalé stěhování beden
v těsném bludišti).První vozidla vyjíždějí skoro po 1,5
hodině,takže Terst opouštíme až okolo deváté hodiny.Z celého
Terstu jsme viděli přístav,nějaké fabriky a rozkopanou
silnici.Pak už následují standardní dokonalé Italské a Rakouské
dálnice.Při zastávce u pumy v Alpách mě překvapuje počasí – je
konec září,zde modré nebe a hic k zalknutí.V Brně se naštěstí
při zpáteční cestě nestavujeme,a v 22:00 jsme konečně v Praze.V
Čechách na to řidič šlápnul,tak jsme překročili možná i
MACH7.Sundání kol,naložení zavazedel,rozloučení a po vlastní ose
opět domů.
Kruh se uzavřel.
Pozitiva:
Plynový vařič a
nejmenší plynová bomba – vejde se do ešusu,vaří jako ďábel a mě
bomba akorát vystačila – na závěr jsem jí tedy vyhodil.
Jar šikulka – i ve
studené vodě umyje cokoliv,dají se s ním mýt i ruce a kolo.
Stan Hannah Troll
S – lze postavit i na betonu bez kolíků a přežil vichřici.
Péče průvodců o
kola – nakládali sami,my jsme jen podávali,kritická místa
vykládali molitanem,popř. odmontovávali rohy na řídítkách.
Suchary racionální
výživy – i po 14ti dnech chutnají skvěle (tj. jako překližka).
A samozřejmě moje
kolo – spolehlivé,odolné a skladné.
Negativa:
Málo najetých
kilometrů v důsledku nedostatku času,každodenní vybalování a
balení spolyká neuvěřitelně času a energie.
První nocleh mimo
kemp v centru vesnice,sice jsme si dokázali,že to dokážeme,ale
byl to stres.
Cyklocomputer
CM434 přestal fungovat,ale kolega Pavel měl obdobný a byl s ním
velmi spokojen,tak nevím.
A závěrem:
Poznali jsme,že
Řecko nejsou jen pláže a antické památky,ale i hory a
vesnice,kde se skutečně ještě žije postaru.Nejvíce mi utkvěla
v paměti jedna babka,která nám přinesla citronádu na občerstvení
ve vesnici,kde jsme odpočívali a na návsi drbali jakéhosi osla
za ušima.Když přijižděli stále další kolegové,tak se ptala,kolik
nás je a já neměl sílu odpovědět,že celý autobus.
Stálo to za to.
Psáno v
Praze koncem září
2004
Tomáš
|
