.: Za keramikou do Nelahozevsi :.

Nelahozeves najdete severně od Prahy u Kralup nad Vltavou. Je tam zámek, jezdí tam vlak a jinak tam nic není.

O tomto víkendu se tam konaly trhy s keramikou. Pravda, srabsky autem, leč  přesto cesta nebo výlet, jak chcete. Vyrazili jsme nejprve do Kralup k moji sestře, kde proběhl vynikající oběd a teprve potom vyrazili dvěma auty do asi 3 Km vzdálené Nelahozevsi. Tonička jako již tradičně poslední dobou naprdnutá, kníkala celou cestu. Že se v obci něco děje bylo vidět už od cedule Nelahozeves. To po pravé krajnici stála auta, po levé krajnici stála auta, na trávě stála auta – všude auta. Policajt nikde – asi byli všichni na Krištofovi. Asi to ani nebylo žádoucí, aby tam byli -  kazilo by to kšeft.

Trhy s keramikou byly spojeny také s ochutnávkou vín z vinic pana hraběte. Kdo to totiž nevíte, zámek Nelahozeves je v soukromých rukou (možná i celá vesnice??) pana hraběte Lobkovice. Za normálního provozu se v zámku provádí a sídlí tu také nějaké ty Lobkovické s.r.o. investment a development a jiný tment firmičky. Kapitálek je nutné hýčkat. Když se tu a tam udělá něco pro plebs – obyčejný poddaný – je to pohodička. Ta skončila u kasy. 80 Kč za vstup mezi stánky.  Vlastně mě tak napadá, že to je obvyklá sazba. Nedávno jsme byli na procházce v Hostivaři, tam není zámek, nýbrž statek neboli hospodářství co se mu říká "Toulcův Dvůr", a tam si taky koštovali 80 Kč za vstup. Tak proč ne.

Nakonec akce v Nelahozevsi za to stála. Ochutnávku jsem již zmiňoval – zde však také pozor, placenou. Tedy 1 dcl vína pana hraběte až za 25 Kč. Dále jak jinak, stánky s keramikou všeho druhu. Hrnce, hrníčky, šálky, květináče, džbány, džbánky, korále, náhrdelníky, zvonky zvonečky, dva hrnčířské kruhy s možností si ukroutit vlastní hrnec typu „nikdo není dokonalý“, také stánky s batikou, stánky s tradičními koláči, improvizovaná čajovna, košíkářka. Všechno zboží zapadající tématicky do smyslu výstavy. (pochvala!) Neviděl jsem žádné (nekeramické) pouťové zboží jak bývá obvyklé na podobných akcích (například Vánoční trhy na „Staromáku“).

Na nádvoří zámku hrála živá muzika, rovněž v duchu akce. Dostatek laviček a stolů umožňoval  pohodlnou konzumaci zakoupených pochutin. U klobásy (nebo to byl párek?) s pivem se tvořila fronta, zatímco někteří „umělci“ seděli důstojně ve svém očíslovaném stánku zcela osamoceni (právem). V rámci akce probíhala soutěž o nejhezčí keramický výrobek, proto ty očíslované stánky. Proto také mohu směle napsat, bylo jich tam něco okolo 84 – přesně.

Nádvoří byl také jediný prostor kam nesměli psi a další domácí mazlíčci. Ti menší byli docela v ohrožení, protože v zámecké zahradě probíhalo show dravých ptáků a ti orli a supy a další vypadali, že by si něco malého k snědku dali. Pán a paní sokolníkovy stáli každý na jiném konci zahrady a posílali si jednotlivé ptáčky sem a tam. Bylo to docela efektní, když se takový sup s obrovským rozpětím křídel míhal lidem asi 10 cm nad hlavami. Efektu přibylo, když se jeden orel rozhodl,že už ho to nebaví a přistál mezi lidmi uprostřed té zahrady. Byl vcelku mírumilovný, jen tak mžoural na to malé roztomilé blonďaté děvčátko hned vedle ……. Tonka to nabyla.

Po odchycení orla pokračovala show vypuštěním sokola. Ten, z počátku se zdálo, odletěl na vždy. Asi po 10 minutovém usilovném volání se přiřítil 200 kilometrovou rychlostí ne 10, ale 1 cm lidem nad hlavou a šup k páníčkovi pro mňamku. Pro efekt vše  ještě 2x  zopakoval. Sokol i sokolník sklidili potlesk na otevřené scéně.

A co Tonička? Ptají se fanoušci. Z hodného andílka se stává usurpátor rodičů (jsem pevně rozhodnut to změnit) a tak po ukňouraném příjezdu nastalo ukňourané keramické odpoledne. Trochu jsem si zapřeháněl…….

Lidi a jedoucí auta se Tonce líbí. Bohužel je nutné být také v pohybu. Což by nebyl problém. Bohužel jako jediný muž v 5 členné výpravě jsem situaci neměl pod kontrolou a tak se jinak pohodové procházení mezi stánky neustále kazilo čekáním na někoho, hledáním někoho jiného, ztracením toho třetího, případně všech. Toničku to asi po hodině přestalo bavit a začala vyžadovat nošení, případně házení či jinou zábavu. Pokoušel jsem se s Tonkou v ruce fotit, zjistit něco zajímavého, ohodnotit keramiku, ochutnat víno. Většinu věcí marně. Nevadí za rok je další ročník. Třeba se tam potkáme ………

P.S.

Děkuju za píšťalku a vstupné zaplatíme v plné výši matce K.