.: Korfu :.

Prvním naším výletem, který jsme se rozhodli zveřejnit je cesta na Korfu.  Všechny dosavadní zahraniční cesty jsme absolvovali s naši dvorní cestovkou Adventura. Vždycky se snažíme psát si deníček, že abychom nezapomněli. Ukázku si můžete vychutnat. Deník psala Míla do deníčku, kterým cestovka vybaví každého svého zákoše - turistu.

21.5.00

9:00     - sraz a směr Ano Koriakana – Sokraki - Paleokastritsa

Počasí: mírně zataženo, nahoře dokonce chladno

Ráno je budíček v 7 a v 8 je sraz s Průšou u snídaně. Jíme paštiky a chleba ještě z Prahy. V 9 je sraz s vůdcem skupiny Pavlou, která nás povede na dnešní trase. Kápo Vláďa jezdí taky, ale jeho funkce zde je poněkud skrytá. Vyrážíme na Ano Koriakana a pokračujeme na Sokraki , samozřejmě do kopce. Je lehce pod mrakem a příjemně. Stále stoupáme asi až na 500 m.n.m. Jezdíme prašnou cestou po náhorní plošině, celý ostrov je nádherně zelený a kytky kvetou, nejvíce žlutě. Všude jsou olivové háje, domorodci se připravují chytat panenskou sklizeň a tak natahují sítě pod stromy, do nich plody padají a pak se ze sítí sklepávají na korby aut a odvážejí do lisovny. Žádná práce, hezky počkají, až olivy uzrají a spadnou. Na planině je náročný terén a také na ní potkáme skupinu pěších německých turistů, nejsem mezi prvními a stoupání zvládám pomalu, za sebou slyším „ein, zwei“.

Další záležitost, kápo Vláďa je už v letech, hlava asi vynechává, na kamenitém terénu nasedá na kolo a nasazuje klipsy. Samozřejmě že se natáhl a ještě fňukal, naštěstí si odřel jen ruku, protože si zapomněl navléci rukavice, máme štěstí, nemusíme ho dopravovat k lékaři.  Z planiny vyjedeme na hlavní silnici a v hospodě/taverně U trumpety ochutnáme řecké národní pití Retsina. Je to bílé víno, které natáhlo ze sudů uzavřených pryskyřicí její vůni a chuť, tady se to pije asi jako naše pivo. Docela to chutná .

Nádherným sjezdem se dostáváme zpátky k moři, Ano Koriakana je blízko místa kde bydlíme. Je lehce odpoledne, všichni jedou do apartmánu, ale my se rozhodujeme ještě se někam podívat. Je pořád pod mrakem. Asi jsme trochu zabloudili a tak jedeme po nějaké silnici, ukazatel ukazuje 9km do vesnice, tak jo, jedeme do Paleokastritsy. Krásné výhledy hezké zátoky i pláž. Nekoupeme se, nemáme plavky. Podíváme se i na klášter nad městem, je pozdě a máme toho dost. Po hlavní se vracíme zpátky, kupujeme si víno.

Míla se kupodivu rozhodla neukazovat tu dál svůj deník, ale napsala si domácí úkol na téma K O R F U.

Korfu - Kerkyra

Ostrov Korfu je ve skupině 1425 řeckých ostrovů. Patří mezi Iónské ostrovy a je vzdálen asi 3 km od Albánie . Podle geologů je ostrov vynořeným vrcholkem horského pásma , jehož východní úbočí se oddělilo od pevniny. Pohledem cyklisty je ostrov příjemně hornatý, s množstvím různorodého terénu. Od příjemně zvlněných až po pořádné horské etapy. Korfu je dlouhé asi 65 km a široké od 4 do 30 km, takže se dá pohodlně projet a obsáhnout tak celou jeho atmosféru.

Pokud se rozhodnete jet na Korfu pozemními komunikacemi, není třeba se bát dlouhé cesty. My jsme jeli autobusem, vyjížděli jsme brzy ráno a přes sporadické zastávky na oběd a protáhnutí jsme nakonec šílenou jízdou stíhali trajekt z italského Brindisi v 11:00 následujícího dne. Za sebou jsme měli přejezd rakouských Alp a  celou Itálii na délku, protože Brindisi je až na podpatku pověstné italské holiny. Nesmím zapomenout na náš příjezd do přístavu, obětavý a také řádně uřvaný Ital naskočil do našeho autobusu aby urychlil navigaci po molu k našemu trajektu. Těsně za zadkem našeho autobusu se obrovské dveře trajektu zavřely, jestli Ital stačil za té šílené jízdy vyskočit nebo jestli opouštěl autobus až na palubě vážně nevím, pravdou je, že s přesností si Italové přiliš hlavu nedělají a že stanovený odjezd trajektu nemusí být vždy dodržen. Samotné město Brindisi na mne v té rychlosti neudělalo žádný dojem. Cesta na Korfu trvá přibližně 8 hodin, pluli jsme osvědčenou Mobyline, která na všech lodích které vlastní (a že už jsme jich opravdu dost vyzkoušeli) odvádí solidní práci. Lodě mají standardní dobrou úroveň, většinou je možné za příplatek si najmout kabinu, ale není to nutné. S odpovídajícím vybavením (spacák) jsme vždy mohli přespat na palubě. Také, pokud se vám nechce spát,  je možné posedět u kávy nebo se uchýlit do některé společenské místnosti a živit se z vlastních zásob. Jen jednou se nám stalo, že loď byla spíše nákladní a jediná společenská místnost byla tak obsazená a zakouřená, že jsme přebývali pouze na palubě. Rozhodně doporučuji dobré oblečení, na moři může být daleko chladněji než na pevnině.

Asi po 5 hodinách plavby je již vidět Korfu, plavba ale trvá ještě asi 2 hodiny, přístav je v hl. městě – Kerkyře. Ostrova se dá dosáhnout i letecky, nevím o tom, že by existovala pravidelná linka, pouze chartery. Při přistávacím manévru letadlo nejdříve proletí těsně nad městem a pak dosedne na unikátní přistávací dráhu končící/začínající (to podle směru větru) v moři. Letiště bylo takto koncipováno v souvislosti se schůzí Evropské unie v roce 1994 a je asi 1km od hl. města.

Korfu je zelený ostrov, na jaře krásně kvete, všude jsou cypřiše a olivovníky, vyskytují se pomerančovníky, citrónovníky , hroznové víno atd. Olivovníky jsou po celém ostrově a mohou za to benátčané,  když měli ostrov v državě, využili jeho úrodnosti a peněžně velmi podporovali výsadbu olivovníků, tím měli zajištěn stálý přísun olivového oleje. Může trvat až 12 let, než začne olivovník dávat úrodu a stromy plodí každý druhý rok. Aby výroba olivového oleje nebyla příliš náročná, zjevil se jednou svatý Spiridion, oblibený svatý na ostrově, a prohlásil, že jen krutý člověk by do těchto stromů řezal nebo tloukl a tak od té doby rolníci stromy neprořezávají, ani olivy netrhají, ale natahují pod stromy obrovské sítě a nechávají do nich plody padat.

Ostrov má bohatou historii a vystupuje i v mytologii. Už od starověku je spojován s Scherií, „zemí horských stínů“ Homérovy Odyssey, domovem šťastných Fajáků. Ti poskytli Odysseovi loď k návratu na Ithaku.To rozhněvalo Poseidona a ten proměnil loď ve skálu. Na ostrově jsou 3 místa která by mohla tou lodí být. Myší ostrov u Kanóni, Kolóvri u Paleokastrítsy a Krávia (loď) severozápadně od mysu Arílla. Krávii jsem ani neviděla, Myší ostrov je možné navštívit loďkou, ale asi to nestojí za to, za to ale stojí navštívit Kanóni , to místo má atmosféru, hezký bílý kostelík v moři. 

Teď něco k trasám a k ježdění na kole. Pohledem na mapu mi nepřipadá, že by tam byl tak hornatý terén, kopec se najde všude. My jsme ježdění věnovali 6 dní, ale měli jsme podporu autobusu a tak jsme viděli z ostrova hodně. Bydleli jsme na severovýchodní straně ostrova, v Pyrgi, bylo to docela turistické místo, pláži se říkalo „zlatá míle“, jedna z nejznámějších pláží na Korfu. Apartmány s vybavenou kuchyní a lednicí jsou prý normální všude na ostrově. My jsme měli okolo zahrádku na které jsme po večerech jedli, pili a odháněli komáry.

Paleokastrítsa je údajně nejkrásnější místo na ostrově, na jednom ostrohu je malý mužský klášter, který je možné navštívit celkem bez problémů, je tam docela hezká pláž.

Cestou z Paleo... na Angelókastro, což je středověká pevnost ze 13. století budete mít nádherný výhled na město a moře. V Krini byla restaurace v které jsme se dobře najedli a na terase měli dalekohled, kterým se dalo podívat na zkamenělou loď, jmenovala se SunSet a určitě měla růžovou barvu. Požírali se tam různé dobroty, já měla musaku, což je zapečený lilek, jíška a mleté hovězí a jehněčí maso, dobré. Adam měl zapečený sýr feta , taky dobré, ke všemu se jí jejich světlý chléb. Zapíjeli jsme to retsinou, je to jejich národní pití, osvěžující pryskyřičné bílé víno. Hrad byl v době naší návstěvy zavřený, což jsem zjistila až když jsem lomcovala bránou s velkým zámkem. Cesta z Krini je 6 km pěkný krpál dolů a zase se musí pěkně vyšlapat zpět.

Občerstvení v hospodě Trumpeta, která stojí na takové dopravní tepně ostrova přišlo vhod, a zastavovali jsme se tam potom ještě několikrát.